Už je to tak...

Už nejsem princ
a ty sedíš tu.
Chci se dotkonout nebe
těch tvejch chladnejch rtů

Zase tady chodíš bosa,
pod nebem se třpytí rosa.
Říkat slova co mají váhu
Nadechnou se cítit vláhu

Paprsek slunce, který dotkne se.
Světlo beží po lese.
Říkat veci co bych chtěl.
Škoda že jsem oněmnel.

Jsou tu krásné zvpomínky
na dva říční kamínky.
Ješte je tu snění
které nikde neni

...byl jsem princ
na malém kulatém světě
Je to dávno,
jak řícti to v jedné větě?

Reakce

Krásná noc plná věcí.
Jen upřímnost žádný keci.
Věci které neznal jsem.
Tu noc splnil se mi sen.
Duše spolu mluvili.
Při tom bylo ticho.
Hladil jsem ji a líbal.
Nejdřív zlehka.
Pak na břicho.
Tajemství mé.
Které hezky hřeje.
Stále vidím jak se směje.
Mám rád tóny.
Tóny života
A já slyšel je v srdci.
A tohle není náhoda,
Když slyšel jsem je byla pohoda.
Byl to úlet.
Letěli jsme až na jednu planetu.
Říkali ji vášeň jestli se nepletu
Nepletu ! (ani hladce ani obratce)
Odvíjím z klubka života svou nit.
Nebo provaz ?
Rozhodně to byl krásnej odvaz.
Prostě paráda.
Potom lehli jsme si na záda.
Leželi jsme vedle sebe.
Drželi se….
Byly hvězdy…..
A my ?
Sledovali nebe…….

Co si lidé myslí

Únava na mě spadla z nebe.
Přilítne si jen tak a zrovna sedne na mě “svině”
Buchta mě zlobí asi se rozbila ale nevím kde vezmu klíč na opravení
Vlevo vpravo nikde není.
Zase budu vzpomínat a pomalu umírat.

Báseň

Chci s tebou trhat plody ze stromu hříchů.
Být tam kde není čas, nikdo nezná pýchu.
S tvými pocity si hrát
Ŕíct jen tak
A trošku se při tom smát.
Jak moc Tě miluju a jak tě mám rád.
Tužka běží po papíru,
Není zábran,
Prostor nemá míru.
Myšlenky co v jednu se spojí
Tančí spolu.
Ničeho se nebojí
Jen důvěra a uvolnění.
To ostatní je v zemi zapomění.
Zlehka se dotýkat Tvého těla
Jen tak….
Všude kde jen by si chtěla.
Jsi sladké koťátko
Které tajně miluju
Že z toho píšu básně
Někdy zase maluju.

Touha

Chci s tebou usínat v dlouhém objetí,
vedle tebe procitnout v zápětí
Tebe miluji jen zdá se mi krásný sen.
O lásce a pochopení
S tebou se život v krásný mění.

Možná

Ani ji nezná
Možná je blízko možná daleko.
Možná je nalehko.
Možná přemýšlí o životě.
Možná o tom jak kotě spí v botě.
Kdo ví ?
Možná tady bude zítra.
Možná ji zase budu psát básně
Možná ne
Možná mi všechno promine.
Možná…….

Stesk

Stesk co mi teď sílu dává
Duši mou obelhává
Jak pevné je to sevření
Když pocity se nemění
Hlasy, touhy, hoře
Velké snad jak moře
Teď vím ze jí miluji
A až moře přepluji
Spatřím jí…
A rázem…
Připadat si budu jako trosečník co vidí zem.
Je to ostrov co má začátek a konec.
Na něm v mžiku cítíš se jako vdovec.
..Nebo blbec ?
Jsem totiž kretén
A to tak že super.

Chci

Chci říct tolik, jen nemam slov.
Já vím co chci.
Ty to možná tušíš.
Mrzí mi že zlomila mi duši
Nevěřím v slova
Co opakují se zas a znova.
Duše snad mysl ?
…ztracená je
Snad není vyhnaná z ráje ?
Ptám se sám sebe stále se ptám,
Dám zase vše ?
…vše co mám.
Bojím se bolesti ?
Asi sem zbabělec
…snažím se uniknout
Chtěl bych být umělec ?
Chci do tebe proniknout ?
A k čemu ?
Asi jen pro to že se chci schovat.
A před čím ?
To ví jen "ON"
…což jsem já sám.
Bojím se to přiznat
Mám strach před sebou samým
Už je to tak
Miluju ji a neumím dát do toho duši
…no jo ale když jí to tak sluší.
V tom to vlastně není zde se snoubí
Víra a zapomnění
A to je to proč to píšu
Někdy když moc přemejslim
Je to na píču.

Důvěra

Čemu jen věřit
Komu svý pocity svěřit
To je život ?
To je láska ?
Tenká jak stéblo trávy,
Když uschne stačí vánek
Praská
Kdo vrátí mi klidný spánek ?
Kde brát sílu do hledání ?
Co ovládá tvé jednání ?
Láska již to není
Ztrácí se v zapomnění
Dvě duše se minuly
Životy naše protnuly.

Ticho

Ticho je před bouří co domy rozboří.
Ticho běží v rovnoběžkách hned vedle smrti.
To slovo mysl drtí.
Alespoň tu mou
Lidi zase řvou
Nerozumím jim, ani nechci.
Měli by bejt jinde
Asi v kleci ?
Ne to nechci.
Měli by bejt na čuranu.

Ticho je fakt dobrý
Je to lék co nezná vstek

Bla

Modrá linka zamotaná do slov
To je celej proslov.

Bla 2

Psal sem básně plné vášně
Už je psát nebudu dělám si ostudu.

Bla 3

Něco se změnilo
Můj pohled na život
Jsem totiž idiot

Bez názvu

Tělo bez duše
Touha k nevíře
Moucha bez křídel
Jenom potíže
Nekonečno co dá zas vše zpátky
Zpátky kde nic není
Jen propast
A pres ní vlas po kterém chůze mění se v život
Krokem každým je myšlenka
Rychlejší než světlo vzpomínka
Když už víš co je peklo
Co zaplní nitro

Dlouhá noc a ještě delší jitro
Nový den co dělat jen
Proč stává se to zase nejhorší sen
…ta bolest, to světlo
alespoň vím že žiju život
Je pro mě utrpení nechci ho
Ale komu ho jen dát
Trestem je že ho musím žít
……sám.

 

Hlava zamotaná jak chceš
(aneb Úlet na papíru. Jen par čar. Modrá linka zamotaná do slov)

Jé kuk to je prima že je vidím co?
Myšlenky
Běží hlavou
Jako rybky sem tam plavou.
Je jich tam moc a umí mluvit
Baví se a hádají jako my.

Co říkají? Tak jen tak co hlavou honí se mi
...blbosti je to ke zlosti
Myšlenky se hádají a křičí na sebe.
TICHO!

Ticho je před bouří co domy rozboří
Ticho běží v rovnoběžkách hned vedle smrti
To mojí mysl drtí
strach
Žít-nebát se!
Pálí mi v očích písek od moře prach
Začala bouře, to je dobře alespoň brzy přejde
Jsem unavenej a smutnej sám ze sebe
Chci aby bylo vše v rovnováze.
Taky se smát a tak mít to rád.

To je tím že mám v duši prázdno mám a v hlavě nepořádek
Nebudu bordelář a uklidím se
Pokušeni ale hlodá, co dělat?
Běhat, plavat, ..lehat na louku
Nebe-hnedka vedle tebe.
Kdo jsi ty, co ležíš vedle mě?
...koukáš na mraky,  draky,  vlny?
Nevim.
Chci se podívat jak vypadáš.
Nejde to.
Nejdřív si tě musím najít
Proč, proč jen nejde spát?

Musím psát řádky
Víra,  pravda, lež
Již ležim a stejně pořád běžim
Neumím snad vypnout alespoň na chvíli
Bojim se ticha

Škoda že vedle mě nedýchá
To chybí mi nejvíce
Hlava
Ťuká mi v ní srdce        ....buch, buch, buch,
Klepe mi na hlavu     ...co chce?
Říct mi něco? Nebo co?
Řešení, mlčení!
Víčka pálí, slunce svit a písek už padá na zem
Utichá bouře, vstoupím do ticha a uvidím
Jestli mám strach.   ...z ticha?
Zhasnout všechny lampy co svítí do moře
Vlnky bíle volánky
tam sem
to budou ty copánky
Je to jak sen
Dobrou noc, nezlobit moc
Proč se to stalo?
Bylo to málo?
Vzpomínky bolí
Ať už na cokoli   ...au, au
Haloooo
Křičím do ticha a při tom je mi smutno
Proč? ...Nikdo se neozývá
Smutek zalehl mé tělo místo tebe.
Jsem bohatý! Mám v očích perly a taky další zkušenost
Myslím že lidé se mohou mít rádi i když nejsou spolu
A když se potkají tak jsou unavení
To z té dálky co za sebou museli jít
Říkají tomu osud. No posuď...?
Ptám se sám sebe
Proč to tak je?
:)